Panikařím, když zvoní u dveří, i když vím, že k nám nikdo nemá chodit.

Matrjoška009 ,
Děkuji moc za odpověď.

Nejdu ke dveřím a neukazuji to dětem svým příkladem. Kdokoli potřebuje, každý má klíče.

Jako dítě jsem takové trauma neměla, ale i bez něj nikdy neotevírám dveře ani nezvedám interkom, pokud se předem nedomluvím na návštěvě.

Nechápu to, autore, proč bys otevíral dveře cizímu člověku? Dobře, v dětství, ale proč teď? Udělej videohovor – když daného člověka neznáš, neotevírej dveře a tím to končí.
Bydlím sama a taky jsem z principu zbabělec, ale mám psa a všichni se jí bojí, protože má pronikavé modré oči a pořád se lidem dívá do očí, všichni se bojí.

Neotevírám dveře, ale někdy se ozvu. Aby si zloději nemysleli, že nikdo není doma.

Autore, proč jste se ještě nekonzultoval/a s odborníkem? Líbí se vám žít ve strachu? Bezpečnostní opatření jsou samozřejmě správná. Ale určitě byste měl/a navštívit psychoterapeuta. Strach činí člověka v nejkritičtější chvíli bezmocným.

Autorko, souhlasím s tebou! Celý život jsem žila se dvěma vchodovými dveřmi, nejdřív dřevěnými, pak železnými. Celý život, to je asi 25 let. A pak mi před šesti měsíci manžel řekl, že musíš vyměnit dveře v bytě. Panikařím, jak, jak budu žít s jedněmi dveřmi?
Výsledkem je, že si v showroomu vybírám dveře, které si instalují do svých domů, a manažer se mě dvakrát zeptal: Potřebujete je do svého bytu určitě? 5 instalatérů je sotva dotáhlo do 4. patra s tím, že si nikdo nikdy takové dveře do bytu neobjednal, jako by si objednali za 20 tisíc a jsou spokojení.
Ale jsem klidný a zdá se, že jsem si na to už zvykl. Ale ano, zkontroloval jsem to kvůli zvukové izolaci, děti stály na chodbě a křičely, ve vchodu jsem je neslyšel. No a co se týče té západky, říkali, že když se dítě zamkne zevnitř, tak prý jediná cesta do bytu vede oknem nebo proříznutím dveří poblíž. Jsem klidný.

Neměla jsem takové situace jako autorka, ale taky se cítím trochu nesvá, když někdo zaklepe na dveře a já nikoho nečekám.

A tyto obavy pocházely z 90. let, když táta chodil v noci do práce, máma podepřela jediné dveře velkou tyčí, pro případ, že by se někdo rozhodl dveře vyrazit. Sakra. Byly zpevněné tyčí. Pak nainstalovali druhé železné a máma neustále zamykala všechny zámky.

Anonymní 619: Teď zazvonil zvonek u dveří. Zeptal jsem se přes dveře: Kdo je tam?

Neptám se, protože dveře jsou zvukotěsné, ale dívám se kukátkem, pokud danou osobu neznám, neotevírám dveře. A tak hosté také přicházejí jen po domluvě, je tam interkom, ale můžou jít s osobou, která vchází nebo odchází.

Anonymní 579: Určitě byste měla navštívit psychoterapeuta

Autore, poslouchej.
Taky jsem měla po nočním záchvatu strach ze tmy. Prostě zvířecí, nekontrolovatelný strach. Vyléčila ho (samá jsem tomu nevěřila) akupunktura, ne úplně, ale mnohem se to usnadnilo.

Vypněte to vyzvánění. To je ale masochismus.

Jednou jsem byl na nemocenské a viděl jsem, jak pracují „plynáři“. Volají, vytrvale klepou – otevřete! kontrola zařízení! Je to vypočítané na psychologii, že služba klepe na dveře a má na to právo. Nejhorší je, že se to stalo během dne, kdy jsou doma většinou důchodci, školáci a ženy na mateřské dovolené.
Takže taky nemám rád takové náhlé zvonění u dveří.

Anonymní 579 ,
Máte pravdu. Přesně to se stává. Ve stresové situaci upadám do strnulosti, mé tělo prostě ztuhne. Přemýšlel jsem o psychologovi, ale není to levná radost. Řekněme, že na to seženu peníze, jak mám najít specialistu, aby tyto peníze nebyly vyhozeny zbytečně.

Anonymní 619 ,
Mám neprůstřelné kukátko, navrhli mi to a já si ho vyrobil. Nemusíš se bát, obyčejné je lepší – skrz to kukátko vlastně nic nevidíš.

Nainstalujte si video kukátko. Je odnímatelné a pak si ho přeneste domů. Můžete sedět s telefonem v pokoji, nebo dokonce být venku a mluvit s někým, kdo stojí za dveřmi. Navíc má pohybový senzor, který nahrává a posílá vám upozornění na telefon, vidíte, jestli se někdo nepotuluje kolem dveří. No a pár laskavých slov, pokud vás něco trápí.

Anonymní 619,
kontaktujte Sosnový Bor

NovéErledigt: To jsou situace, které se řeší s psychologem.

Stopudovo
Jděte ke specialistovi. Interkomy fobie neléčí.

Anonymní 619: V tuto chvíli jsem ve stejném stavu jako ta malá holčička, která je sama doma bez rodičů.

Mám to samé. Mám taky dospělou tetu a když někdo zaklepe na dveře, sednu si a dítě obejmu, bojí se hlasitého klepání (pokud sousedé začnou klepat kladivem nebo klepat na dveře, hned běží a skočí mi do náruče), sedíme spolu a bojíme se. Nikdy nejdu ke dveřím, pokud nikoho nečekám. Pokud jsem doma sama nebo s dítětem, vždycky je zevnitř zamknu na petlici, pokud jsem v noci sama, taky zevnitř zamknu všechny zámky. To je ten druh paranoie. Taky se stal případ. Ne v dětství, už mi bylo 18, ale dobře mě i otce vyděsili, otec tehdy otevřel dveře v domnění, že přijeli příbuzní, čekají na ně, tak je otevřel, aniž by se podíval. Později jsme hodně litovali, že jsme ty dveře v tu vteřinu otevřeli. Takže já sama jsem od té doby ke dveřím nikdy nešla. Teprve když vím, že probíhá kontrola plynu a tehdy poprvé slyším, jak se postupně otevírají všechny sousední byty, jelikož jsem v 5. patře, pochopím, že se opravdu jedná o kontrolu a teprve pak to klidně otevřu.